Černé mraky se rychle pohybují po obloze a pořád prší. Naštěstí bydlím na kopci, takže nebezpečí zvednutí hladiny řeky vážně nehrozí.
Když jsem šla ze škole, hemžilo se to na autobusovém nádraží deštníky různých velikostí a barev. Všichni se chtějí schovat před deštěm, nadávají na něj a snaží si co nejdříve dostat do svého autobusu.
Ano, ano, miluju ty lidi, co říkají, jak milují déšť, ale jen pod podmínkou, že jsou zalezlí doma, ve škole nebo v dopravním prostředku. Já deštník na krátké cesty nenosím už hezkých pár let. Déšť mi nevadí, miluju, když mi kapky deště stékají po tváří.
Sice pak vypadám, spolu s rozteklou řasenkou jaký mýval, ale mě to nevadí.Stejně pak hned zalezu do sprchy a za pár desítek minut vypadám zase k světu. Takže jestli jednou v dešti potkáte magora, který se usmívá, protože mokne, tak to jsem já ;)
Má to ale i své špatné stránky a já už při dělání večeře musím poslouchat, kde jsou vyhlášeny třetí stupně, zvednuté hladiny, vytopené sklepy a lidé bez domova. To mě mrzí :/
Dnes jsem si v knihovně půjčila knížku: To Kill a Mockingbird.
Mluvil o ní učitel literatury ve filmu Perks of Being a Wallflower a dlouho jsem si ji chtěla koupit.
Nakonec jsem ale musela zajít do oddělení pro nejstarší, kde jsem ji nakonec našla :3
Už se moc těším, až ji začnu číst.
A nakonec jsem se naprosto zamilovala do Lany Del Rey a této písničky :3 <3
No comments:
Post a Comment